Obecné informace

Insolvenční právo

Dne 1. ledna 2008 nabyl účinnosti zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

Insolvenční zákon se vztahuje na řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka v rámci soudního řízení, a to některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem, k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů.

Insolvenční zákon se aplikuje na řešení úpadku všech fyzických i právnických osob, podnikatelů i nepodnikatelů, vyjma České republiky (vč. ministerstev), obcí, krajů, České národní banky, Všeobecné zdravotní pojišťovny, veřejných vysokých škol, apod.

 

Úpadek a jeho formy

Úpadek je stěžejním pojmem insolvenčního zákona. Zákon nejdříve úpadek definuje a pak upravuje způsoby jeho řešení. Jedná se o stav určité nestandardní finanční situace konkrétní osoby, přičemž zákon rozlišuje postavení právnických osob a fyzických osob podnikatelů a fyzických osob nepodnikatelů.

Insolvenční zákon rozlišuje dvě základní formy úpadku – platební neschopnost a předlužení. Dále se používá i pojem tzv. hrozícího úpadku.

V úpadku se ocitne ten, kdo má:
a) více věřitelů 
b) peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti 
c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost)

Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Hrozícím úpadkem se rozumí situace, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Návrh na zahájení insolvenčního řízení z důvodu hrozícího úpadku je oprávněn podat pouze dlužník. Užití tohoto institutu by mělo pro dlužníka představovat možnost, zejména pak v kombinaci se způsobem řešení úpadku reorganizací, dosáhnout toho, aby mohl včasným zákrokem zachovat svou výrobu a zaměstnanost.

Pokud se ocitnete v úpadku, pak je třeba postupovat aktivně a pokusit se úpadek řešit – to je možné buď mimo rámec insolvenčního zákona – například určitou dohodou se všemi věřiteli nebo právě v rámci insolvenčního zákona. Insolvenční zákon oproti předešlému zákonu o konkursu a vyrovnání rozšiřuje možnosti řešení úpadku dlužníka. I nadále je jedním z možných řešení úpadku konkurs, dlužníci - podnikatelé v úpadku, příp. jejich věřitelé mohou využít reorganizaci a dlužníci - nepodnikatelé pakoddlužení. Insolvenční zákon tak dává na výběr, která z možných variant řešení úpadku bude pro konkrétního dlužníka vhodná, přičemž počítá nejen s likvidačními postupy, ale rovněž s prvkem sanačním. Výběr vhodného způsobu řešení dlužníkova úpadku je přitom vždy motivován co největší mírou uspokojení věřitelů.

 

Oddlužení

Oddlužení (tzv. osobní bankrot) je způsob řešení úpadku, kdy jsou dlužníkovi dluhy sjednoceny, zajištění věřitelé jsou uspokojeni zcela, nezajištění do jimi schválené výše a zbytek dluhů může být dlužníkovi odpuštěn.

Oddlužení je v současné době nejvyužívanějším nástrojem nového insolvenčního zákona. Je důležité zmínit, že oddlužení je určeno pouze pro nepodnikatele, tedy pro toho, kdo nepodniká a vzniklé dluhy nejsou z podnikání. Typickým adeptem pro oddlužení je tak každý občan, který se ocitl v úpadku a pokusy dohodnout se s věřiteli selhaly. V takovém případě je namísto dalšího zadlužování rozumnější požádat o oddlužení.

Výhodou oddlužení je, že pokud jsou dodrženy všechny zákonné podmínky, pak insolvenční soud osvobodí dlužníka od splacení pohledávek, které nebyly v rámci oddlužení uspokojeny. To prakticky znamená, že věřitelé jsou zbaveni možnosti soudně vymáhat své zbylé pohledávky – dlužník je oddlužen. Tyto dluhy tak nezanikají, ale stávají se soudně nevymahatelnými – tzv. naturálními obligacemi. Dlužník je v rámci oddlužení povinen zaplatit v průběhu 5 let 30 % celkové výše dlužných pohledávek. 
Tato částka je však určena jako minimální, naskytne- li se dlužníkovi další neočekávaný peněžitý či nepeněžitý příjem (výhra, dědictví, dar), jedná se o mimořádnou splátku nad rámec splátkového kalendáře a dlužník ji musí použít ke splácení. Dlužník nesmí bez souhlasu insolvenčního správce odmítnout dar ani dědictví, jinak by se jednalo o neplatný právní úkon.

U nelikvidačních způsobů řešení úpadku jde o to, aby dlužník dál ekonomicky fungoval a přitom splácel své dluhy – jde o to, dát mu šanci postavit se znovu na nohy, protože často věřitelé získají zpět více, když je dlužník dál ekonomicky činný, než kdyby například došlo k zastavení ekonomické činnosti dlužníka a k rozprodání jeho majetku.

Insolvenční zákon upravuje dva možné způsoby oddlužení, a to zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Rozhodnutí o způsobu oddlužení je ponecháno na nezajištěných věřitelích, kteří jej odhlasují buď na své schůzi nebo mimo ni. K výsledku hlasování soud přihlíží při rozhodování o návrhu. 
V případě, kdy soud zamítne návrh na povolení oddlužení, zejména zjištěním nepoctivého záměru dlužníka, je úpadek automaticky řešen konkursem. 

 

Konkurs

Konkurs je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají.

Insolvenční soud rozhodne o prohlášení konkursu buď samostatným rozhodnutím, nebo toto rozhodnutí spojí s rozhodnutím o úpadku za předpokladu, že dlužníkem je osoba, u které je vyloučena možnost reorganizace nebo oddlužení. 

Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Protože účelem konkursu je poměrně uspokojit zjištěné pohledávky věřitelů, a protože toto uspokojení věřitelů se provádí plněním v penězích, je převod majetku tvořícího majetkovou podstatu na peníze podmínkou, jež musí nezbytně předcházet uspokojení věřitelů. Zpeněžení majetkové podstaty provádí insolvenční správce, lze k němu však přikročit teprve po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu a po první schůzi věřitelů. Výjimkou jsou věci bezprostředně ohrožené zkázou či znehodnocením; výjimku i z jiných důvodů může povolit též insolvenční soud. Zpeněžením majetkové podstaty zanikají účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce a věcná břemena.

 

Reorganizace

Reorganizace je způsobem řešení dlužníkova úpadku, při kterém dlužník může i nadále vyvíjet podnikatelskou činnost, avšak pouze v mezích tzv. reorganizačního plánu, který sleduje především ozdravení provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli.

Reorganizace připadá v úvahu jen u podnikatelů, kteří nejsou v likvidaci, nejsou obchodníky s cennými papíry nebo osobami oprávněnými k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu a zaroveň jejich celkový obrat za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň 100 milionů korun, nebo zaměstnávají alespoň 100 zaměstnanců v pracovním poměru.

Copyright © 2010-2017: Advokátní kancelář JUDr. Josef Cupka
Trojanova 18, 120 00 Praha 2, Česká republika, tel.: +420 224 250 573, fax: +420 224 253 224, e-mail: ak-cupka@ak-cupka.cz